Ekostatek Vlkaneč: Máme rádi alternativní formy

28.07.2014 22:40

Ekostatek Vlkaneč pokračuje v komunitním financování své konzervárny. Tzv. Konzervatoř, na niž se od loňska vybralo přibližně 150 tisíc korun, potřebuje ještě další 50 tisíc – na dovybavení a zázemí. Stále je tedy možnost podpořit výrobu kvalitních a unikátních biozavařenin, a zároveň si tak zajistit lepší ceny. Podpora funguje jako zvýhodněné přeplatné; vybrat si produkty, např. džemy, povidla, chutney, sirupy nebo třeba chřestovou polévku, je možné do konce příštího roku.

Jak funguje komunitní financování konzervárny?

Zapojit se komunitního financování v případě Konzervatoře znamená možnost předplatit si její produkty. Minimální výše podpory je 2 tisíce korun, částka je zálohou na odběr produktů, které lze vybírat od 1. srpna do konce příštího roku. Pokud částku přispěvatel nevyčerpá ve zboží, vrátí mu ji Konzervatoř po skončení lhůty v penězích. Proto se do podpory mohou zapojit i ti, kterým je projekt a způsob podpory blízký, ale o zavařeniny zájem nemají. Každý přispěvatel má desetiprocentní slevu na výrobky do té doby, než vyčerpá vloženou částku.

Džem za deset tisíc

„Do první vlny, která měla být i poslední, se zapojila asi čtvrtina našich odběratelů. Ale i když někteří dali i vyšší částky, než byl spodní limit, na konzervárnu se vybrala sotva polovina,“ vysvětluje Diana Benšová z Ekostatku, který má asi 60 odběratelů. Někteří si svůj vklad už vyčerpali, nabízí se jim tedy další možnost, jak pomoci konzervárně s dostavbou a sobě k lepším cenám. „Jednou přišlo i 10 tisíc. To je na džemy na rok a půl celkem velká částka. Ale sníst se to dá. Někdo má jeden džem na týden, zásobí s tím širší rodinu, někdo je bere i jako dárky, třeba i pro obchodní partnery,“ vysvětluje Diana. Druhá fáze nebude mít stejně jako první uzávěrku. „Z potřebných 100 tisíc teď máme už asi polovinu, nebudeme potenciální přispěvatele urgovat uzávěrkami. Jsou prázdniny, lidi se vydají z peněz, necháme tomu čas. Už to když tak zvládneme sami,“ říká Diana a vysvětluje, proč jim model komunitního financování vyhovuje: „Džemy se v létě neprodávají, ale nakoupit suroviny, zavařit a uskladnit, to všechno musíme udělat teď. Lidé je chtějí až v zimě a na jaře, když už mají být náklady dávno zaplacené. Komunitní financování nám pomohlo konzervárnu vybudovat, a nemuset se při tom stresovat z úročených bankovních půjček. Máme rádi tyhle alternativní formy,“ uvádí Diana s tím, že nyní pro výrobky Konzervatoře připravují i KPZku (komunitou podporované zemědělství).

Dvojí znovuobjevení zavrženého

Konzervatoř zpracovává ovoce i zeleninu a je tak trochu Dianinou laboratoří. Zavařuje totiž podle starých receptů i vlastních inovací. „Věnuji se tomu od dětských let v rámci rodiny, což v postpubertálním věku vedlo k totálnímu odporu k zavařování i vaření. Kdo zažil višňové galeje, ví o čem je řeč,“ říká farmářka, která je původně překladatelka a tlumočnice a dlouhodobě se věnuje i vínu. Když ji nechuť přešla, začala vyhledávat zapomenuté recepty, zkoušet staré postupy konzervování a vymýšlet, jak zavařovat bez vaření, bez cukru a bez dalších přidaných látek. „Mám dvě děti a hlavně kvůli nim vymýšlím recepty bez cukru a s medem.“ Ve zlomcích času, které má, připravuje Diana netradiční knihu o zavařování.

Není dost bio ovoce

Zavařeniny z Vlkanče mají od tohoto léta certifikát bio, ovoce pro konzervárnu ještě nakupují, protože sad ještě nevyrostl natolik, aby stačil jejím potřebám. „Sehnat bio ovoce je problém, nikdo ho nemá takové množství, jahody třeba dovážíme ze Slovenska. Přes Svaz Pro-bio nám nabídli jablka, muchovník, aronii, meruňky, nebylo toho moc. Ale jablka, dýně, cukety nebo rajčata máme vlastní.“

I na na maso dojde. Je žádanější

Ekostatek Vlkaneč je rodinný podnik. Diana se svým partnerem Standou a jejich rodinou hospodaří na pozemcích u Vlkanče u Čáslavi od roku 2008. Nejprve zásobili zeleninou své známé, nyní bedýnkovým systémem zásobí asi 60 odběratelů. Tak jako Diana vášnivě zavařuje, Standa je zootechnik a rád by se více věnoval chovu zvířat, hlavně pro maso. „Nemáme na to vhodné podmínky. Ve Vlkanči, kde je statek, nemůžeme bydlet. Máme tam jen drůbež, ale větší zvířata by potřebovala intenzivnější péči,“ vysvětluje Standa. Přitom by byl o maso mnohem větší zájem, než je o zavařeniny. „Když srovnáte, kolik sní Češi masa a kolik zavařenin, je to velký rozdíl. A kvalitních zdrojů je málo.“ Konzervárna se chystá nabízet i masné produkty, konkrétně paštiky, nemají však ještě potřebná povolení. „Udělat paštiku je jednodušší, než udělat dobrý džem. Až budou v obchodech ingredience pro výrobu masných výrobků, jako třeba rychlosůl na šunku, lidi to možná taky budou dělat víc doma,“ doplňuje Diana Benšová.

 

Ukázka z připravované knihy Diany Benšové s názvem Trochu jiná kniha o zavařování

„Mnohaletou praxí naši předkové dospěli k určitým způsobům, jak potraviny uchovat, které pro nás jsou použitelné pouze omezeně, protože jejich podmínky a dostupná technika, ale hlavně dostupné obaly, byly zcela odlišné a pro ně velmi limitující. Vynález patentních sklenic, od základů změnil zažitou praxi a dopomohl rozvoji zavařování jako svébytné disciplíny.

Taková omezení na druhé straně vedla k tomu, že naše praprababičky moc dobře věděly, jak zavařeninu ošetřit, aby se jim nekazila, co s čím smíchat, aby to bylo dobré a jaké místní suroviny přihodit k pro někoho fádním druhům ovoce. A protože si vážily potravin a nebylo v každém roce všeho dostatek, tak ve starých knihách najdeme i velmi zvláštní „náhražkové“ recepty – např. jahodový džem se nastavoval rebarborou (v dnešní době je to delikatesní kombinace, ale tenkrát byla rebarbora úplně běžná:-) a pokud ani to nestačilo, tak se přidávala i mrkev. (Vůbec s mrkví se hojně zacházelo jako s nastavením do ovocných zavařenin. Co dělali v roce, kdy se neurodila mrkev nevím, ale obávám se, že hladověli).

Zavařování tedy na straně jedné je prastará disciplína uchovávání nutričně hodnotných potravin, a to jednodruhových i směsných a na straně druhé je to kreativní pole, kdy jsme schopni vytvářet lahůdky nesmírných kvalit. Historicky se vždy spíše jednalo o tu výživu, ale v současnosti je dobré oba tyto možná trochu protichůdné směry skloubit:-).“

Zpět

© 2012 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode