KPZ KomPot jako případová studie

06.12.2014 22:13

Dostali jsme se do komunity lidí, která nás asi ovlivňuje. Myslím, že nás to i přinutilo přemýšlet o tom, co jíme a vůbec, jak žijeme. Ono to fakt není jen o tom jídle, ale i o přístupu k přírodě.“

Tak charakterizuje jeden z členů KomPot (Komunitní potraviny), jedno z prvních komunitou podporovaných zemědělství v Česku. Vyzdvihuje nejen zásobovací funkci této potravinové iniciativy, ale také to, jak členství v ní může změnit celkové uvažování člověka.

Členů je v KomPotu přes 40 a jejich názory se různí. Tato různorodost vyvolává spoustu otázek: jací lidé se v KomPotu sdružují, proč se stali členy, co si o KomPotu myslí, jestli je členství nějak změnilo či jak KomPot vůbec funguje? Tyto otázky jsem si položila ve své diplomové práci, jejíž tématem byl KomPot jako případová studie. Práce vznikla na půdě katedry Sociální a kulturní ekologie, jež se zabývá environmentálními tématy a snaží se je vidět v souvislostech okolního světa. KomPot, který hospodaří šetrně k životnímu prostředí, produkuje místní potraviny, čímž podporuje lokální ekonomiku, a dává prostor pro tvorbu komunity lidí s podobným smýšlením, kteří se na sebe mohou spolehnout, představuje ideální výzkumný celek.

Případová studie obnáší ponoření se do tématu co nejhlouběji to lze, a tak se stalo, že jsem po dobu roku 2013 navštěvovala „KomPoťáky“ na zahradě ve Středoklukách nedaleko Prahy, kde jsme se společně „rýpali“ v hlíně, chodila jsem na koordinační schůzky, navštívila valnou hromadu či vánoční večírek. Ačkoli jsem se zprvu cítila jako vetřelec, brzy jsem se s lidmi, které jsem pravidelně vídala, sblížila, až moje výzkumnická role nabrala spíše přátelský rozměr. S patnácti obsáhlými rozhovory v kapse, četnými odpověďmi na dotazník a plna zážitků a dojmů ze společných akcí jsem byla vyzbrojena potřebným arsenálem k zodpovězení výše položených otázek.

KomPot směrem k potravinové suverenitě

KomPot je příkladem jednoho z prvních KPZ, které tvoří sami spotřebitelé, již si svépomocí pěstují zeleninu. Společenství existuje přes dva roky a po zdolání počátečních překážek a vyřešení otázek týkajících se jeho chodu se z něj stalo relativně stabilní společenství, které se může nadále rozvíjet a vzkvétat. Zelenina a drobné ovoce jsou v KomPotu hlavním produktem. Prozatímní nevýhodou je, že objem úrody stále nepokryje celkovou potřebu členů tak, aby se mohli živit pouze z KomPotu. Do budoucna se proto KomPot chystá obohatit i o jiné potraviny formou spolupráce s jinými KPZ či místními farmáři. Tak si chce zajistit co největší potravinovou suverenitu, která je jeho velkým dlouhodobým cílem. Myšlenku potravinové suverenity propagují hlavně zakladatelé KomPotu, kteří se angažují například i v AMPI o.p.s. (Asociaci místních potravinových iniciativ), nicméně z výzkumu plyne, že i ostatní členové by chtěli vedle vlastní vypěstované zeleniny odebírat prostřednictvím KomPotu například i mléko, vajíčka či maso od místních výrobců.

Jak KomPot funguje

Pozemek KomPotu je rozdělen na produkční a společenskou část. Chod společenské části spravují samotní členové. Pořádají společenské akce jako je např. dýňobraní, díkuvzdání či vzdělávací programy pro děti či veřejnost.  Produkční část má půl hektaru a v sezóně se na ní urodí až 180 kg zeleniny na jednoho člena (sezóna 2013), což bylo pro většinu členů právě akorát, ale byli i tací, kteří si s tak velkým přísunem zeleniny nevěděli rady. Letošní sezóna byla méně úspěšná a rozdělovala se oproti loňsku menší úroda (odhadem 4,5 kg/osobu/týden) a bude jistě zajímavé sledovat reakce členů. Ale právě o tom KPZ je – sdílí se výhody i riziko neúrody. Loňský rok byl výjimečně úspěšný, letošní spíše průměrný. O pěstování se starají v KomPotu dvě placené zahradnice a na některé práce brigádníci, ale protože je KomPot komunitní, není celá produkce pouze na bedrech zahradnic. Každý týden v sezóně, a když počasí dovolí, i mimo sezónu, se pořádají dobrovolné pracovní brigády. Členové by měli odpracovat 4 dny v roce. Odpracované dny nikdo nekontroluje, a to cíleně, aby byl ponechán prostor dobrovolnosti a svědomí každého člena. „Výhodou je svobodná volba množství času, které na zahradě strávím, neboli dobrovolnost a tudíž i podporu zodpovědnosti každého z nás za fungování něčeho, co chceme, aby fungovalo.“ Práce na poli může být nahrazena i jakoukoli jinou výpomocí například v administrativě, propagaci či účetnictví, zkrátka tak, aby každý mohl přispět dle svých možností.

Míra zapojení ze strany členů je klíčová

V KomPotu se dalo vysledovat, že někteří lidé jsou aktivní a pravidelně se zapojují a naopak někdo na zahradu nejezdí pomáhat vůbec a pouze odebírá zeleninu. Ty aktivnější jsem ve svém výzkumu nazvala „jádro“. Jeho členové se vyznačují tím, že nemají KomPot pouze jako prostředek k získání zeleniny, ale berou ho jako něco, co je cílem samo o sobě, co jim přináší určitou nadhodnotu například v podobě dobrého pocitu ze společně vykonané práce, přátelství s novými lidmi či pobytu venku na čerstvém vzduchu. „Jádro“ KomPotu je velmi zajímavé v tom, že ho netvoří jedna parta stejných lidí, ale má jakousi tekoucí povahu: někdo je několik měsíců velmi aktivní a na KomPot jezdí každý víkend, pak v jeho životě převáží něco důležitějšího a jeho aktivita poklesne, přičemž tyto situace nastanou přirozeně u každého jindy. Jádro je jakýmsi tahounem KomPotu vedle zahradnic Míly a Ivety, které se tím, že se starají o produkci, podílí neoddělitelně i na chodu celého spolku. Obzvlášť Míla je v očích většiny členů vnímána jako tažný kůň KomPotu, už proto, že pozemek patří její rodině, má k němu vztah a díky spolupráci s dalšími iniciátory KPZ v České republice a ve světě přináší do KomPotu vize, jak je možno jej rozvíjet dál.

I méně aktivní členové nebo ti, kteří nejezdí na víkendové brigády jsou pro KomPot důležití. KomPot potřebuje určitý počet lidí, kteří zaplatí členský poplatek, aby vůbec mohl fungovat. I pouhý odběratel, i přesto, že na zahradu nejezdí, přispívá svým členstvím k existenci KomPotu. Členové z řad zakladatelů se snaží maximálně chápat, že ne každý má čas na zahradě pomáhat každou sobotu, protože musí dát zrovna přednost důležitějším věcem. Jeden z členů neaktivitou některých ostatních zklamán: „Ze začátku bylo obrovský nadšení, pak jsem zjistil, že pár lidí dělá a ostatní se vezou, tak mi to přišlo líto, ale takovej je život.“ Má na tuto problematiku přísnější názor a sice, že dobrá komunita se může zrodit jen tehdy, pokud se budou její členové setkávat často a pravidelně. V zápětí však dodává, že k častému setkávání však nelze nikoho nutit. Komunita má křehkou povahu, a proto se musí s organizací shora pracovat citlivě  – tak, aby věci fungovaly a měly svůj řád, ale zároveň aby se jim nechal přirozený a nenucený vývoj. V KomPotu k tomuto přispívá rozhodování konsensem. Jedno zásadní rozhodování se dělo na valné hromadě na začátku letošního roku, kdy KomPot stál před otázkou, jak vyřešit, že někdo pracuje míň, někdo víc a všichni platí stejně vysoký členský příspěvek a odebírají stejné množství zeleniny. Vznikla totiž obava, že parta nadšenců z jádra se po nějaké době vyčerpá, pocítí nespravedlnost, a to by mohlo vést k jeho rozpadu, potažmo rozpadu celého spolku.

Řešení přišlo formou dobrovolně-závazného finančního příspěvku: výši svého ročního příspěvku určí každý dle svého svědomí a svých finančních možností. Příspěvek by měl být brán jako dar KomPotu, nikoli jako platba za zeleninu a za absenci při práci. Nový typ příspěvku se ujal a funguje dobře, i když ne všichni v něm viděli jen pozitiva. Ostatně na valné hromadě se vedla před odhlasováním dlouhá polemika. „Když pole pokryjeme pětitisícovkama a nevložíme do toho svou práci, nic tam nevzejde,“ zněl jeden z názorů.

Jací jsou členové KomPotu a z jakých důvodů do něj vstoupili

Jak již bylo naznačeno na začátku, členové KomPotu jsou velmi rozmanití lidé, kteří se obtížně charakterizují několika málo větami, přesto se o stručnou charakteristiku pokusím. V KomPotu jsou lidé převážně středního věku, najdou se však i zástupci mladších a starších věkových skupin, které spojuje zájem o čerstvé místní potraviny. Většina členů před vstupem do KomPotu nevěděla, co to je KPZ. Často jsou to lidé vzdělaní, aktivní, s širokou paletou zájmů a průměrnými, až nižšími příjmy. V průběhu svého výzkumu jsem se setkala s názorem, že zeleninu od místních farmářů si mohou dovolit pouze bohatší lidé, což se na vzorku členů KomPotu vyvrátilo, neboť téměř polovina českých členů uvedla, že jejich čistý domácí příjem činí 30-40 tisíc měsíčně a u 20 % členů je to pouze 10-20 tisíc korun měsíčně. Jestliže členy zajímá, jaké potraviny jedí, je důležité zmínit také jejich stravovací návyky. V dotazníku přesně polovina z nich zaškrtla „jím maso, ale nejím ho často“, přes 30 % lidí v KomPotu jsou vegetariáni. Nakupování je další věc, která členy KomPotu může charakterizovat: mnoho členů dává přednost českým výrobkům, dbá na jejich čerstvost a čte pozorně složení. Protože zelenina z KomPotu nepokryje ještě potřebu na celý rok, někteří členové také nakupují potraviny na farmářských trzích, kde mají často vytipované konkrétní prodejce, přímo ze dvora či si objednávají bedýnky. Nákupu v super- či hypermarketu se většina členů nevyhne, avšak při srovnání „před a po vstupu do KomPotu“ lze zaznamenat, že četnost nákupů ve velkých řetězcích poklesla. Někteří členové jsou nabídkou v supermarketu dokonce znechucení: „ Myslim si, že spousta našich členů už nechce do toho Kauflandu. Mě to uráží. Pokaždé, když tam jdu, hlásají: nakupte si naše farmářské produkty. To je  brainwashing!“

Averze některých členů k nákupu v supermarketu souvisí s ambicí dosáhnout potravinové suverenity a vymanit se ze závislosti na tzv. globálním supermarketu, tedy převaze velkých řetězců s potravinami dováženými z celého světa. „Já myslím, že asi všichni do KomPotu šli kvůli potravinám. A i kvůli tomu v uvozovkách postavit se systému, tak jak je u nás nastavený.“ V reakci na onen „systém“ zdůrazňují někteří členové, že je potřeba podpořit místní produkci potravin a KomPot se jim zdá dobrý způsob, jak se o to aktivně zasadit.

Kromě výše zmíněného je důvodů pro vstup do KomPotu celá řada. Většina členů KomPot vyhledala zejména kvůli čerstvé zelenině z lokálních zdrojů. Velmi často zazněl jiný důvod, že se lidé chtěli naučit zahradničit, protože měli pocit, že tato dříve přirozená dovednost se v dnešní generaci zcela vytratila. V KomPotu je také několik rodin s dětmi. Pro rodiče je velmi důležité, aby jejich děti viděly, odkud se bere jídlo a jakou má cenu – nejen finanční, ale také kolik to stojí úsilí, starostí a času vypěstovat bedýnku zeleniny. To si díky KomPotu uvědomili i někteří dospělí, kteří přiznávají, že je jim více líto vyhodit zeleninu z KomPotu než ze supermarketu, která pro ně nemá takovou cenu, protože ji nevypěstovali vlastníma rukama. S KomPotem zároveň přichází uvědomění dříve přirozené sezónnosti potravin a závislosti člověka na přírodě: „… rajčata byly jen od května do září a teď si je koupíte na Nový rok na chlebíčky. Ale jestli to jsou ty správný rajčata…?“

KomPot představuje možnost, jak celkově změnit svůj životní styl, získat nové postoje, poznat nové lidi a naučit se nové věci. Na závěr přidám dvě citace, které výstižně charakterizují KomPot jako iniciativu, která má smysl a potenciál do budoucna:

„Chtěla jsem podpořit věc, kterou považuji za velmi smysluplnou, zvlášť v dnešní době, kde  dobrovolná společná práce se společným cílem tak nějak chybí a hodnoty jsou poněkud zpřeházené.“

„KPZ je podpora zemědělství v ekologickém duchu, ať už v širším pojetí (např. Kompot) nebo v tom konkrétnějším (odebíraní zeleninové bedýnky během roku) je to pro mě spojením příjemného s užitečným a rád bych věřil tomu, že takový projekt má šanci dlouhodobě fungovat.“

Do budoucna přeji KomPotu, ať se mu daří naplnit všechny své cíle a aby byl i nadále ukázkovým příkladem toho, jak KPZ může fungovat.

Za článek a spoustu inspirace děkujeme Mgr. Martině Suché, která na jeho příkladu zpracovávala svou magisterskou práci.

 

Zpět

© 2012 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode