Zahraniční zkušenost - barcelonská Aurora

06.08.2014 22:58

Přinášíme článek naší spolupracovnice Anny Ploškové o tom, jak se ekologicky hospodaří na městské ekologické farmě Aurora, která se nachází na kraji Barcelony. Hospodářství spadá do kategorie tzv. poloměstské farmy a ekologicky na ní hospodaří Roger a Gilad.

Tuto farmu jsme navštívili během letní školy ekonomického nerůstu na barcelonské Automní univerzitě, které jsem se zúčastnila v červenci tohoto roku. Vzala nás tam jedna z organizátorek kurzu Filka, sama členka družstva, zeleninu odebírá každý týden. Když jsem byla v Barceloně na studiích, jejich zelenina ke mně také skrze Filku putovala.

Roger a Gilad, dva zemědělci obhospodařují celkem 5 ha, přičemž pouze 3,2 ha obdělávají. Zbytek, jak říkal sám Gilad, pokrývají cesty, stromy a hluchá místa mezi poli. Na počátku byl nápad a chuť začít s podobným projektem, nakonec se jim po delším hledání podařilo najít člověka, od nějž pozemek, který se měl proměnit v elitní čtvrť lemovanou domy s bazény a anglickými trávníky, nakonec za pronájem pozenku platí 10 000 Euro ročně. Gilad se k částce blíže nevyjadřoval, ale osobně mám dojem, že je to suma více než přátelská.

Poloha místa – blízko centra s výhledem na moře, je ideální pro původní záměr developerské výstaby. Přesto nakonec (bohudík) z původního záměru pozemky zastavět sešlo a lidé zapojení do vzniklé zemědělské cooperativy – družstva, se tak mohou těšit z téměř celoročních dodávek zeleniny a ovoce. Klima této oblasti je totiž opravdu přívětivé – umožňuje zemědělcům sázet a sklízet i 52 týdnů v roce, což – jak glosoval Gilad – je sice milé pro zákazníky, znamená to ovšem, že on ani

Roger si od práce příliš neodpočinou. Jejich produkce čítá přes 40 různých druhů plodin, např. rajčata sklízejí od června do ledna, takže sezóna je opravdu dlouhá; a netýká se to jen rajčat. Hlávkový salát sklízí a dodávají celý rok, přibližně 200 kusů týdně. Sen pro nás z míst dlouhých zim. Vodu mají ze studny, čerpají až 4000 litrů/hodinu do zavlažovacího “rybníčku” s kapacitou 70.000 litrů.

Zákazníků mají celkem kolem 200, jsou tvořeni 10 zákaznickými skupinami, které zahrnují 5-40 rodin. Jsou tam také jednotlivci, kterým dodávají přímo domů, několik restaurací (jednou z nich je např. barcelonský podnik Mosquito na ulici Carders ve čtvrti El Borne, vřele doporučuji), zásobují jeden či dva obchody. Způsob platby mě poněkud překvapil, myslela jsem, že fungují na principu KPZ solidarity a důvěry, ale jedná se spíše jako systém českých bedýnek. Gilad zmínil, že pouze jedna skupina jim pravidelně předplácí svou měsíční konzumaci, zbytek platí buď při doručení zeleniny anebo jednou za dva týdny. Dlužno říci, že dodávky produktů probíhají na každotýdenní bázi.

Pokud jde o dobrovolnictví a zapojování členů, tak původní idea byla rozvrhnout práci tak, aby každé čtyři měsíce na čtyři hodiny přišel a pomohl jeden z členů. Realita je ale – jak už to u podobných aktivit bývá – jiná, a výpomoc tedy probíhá spíše nárazově. Nově začali zkoušet i dlouhodobější dobrovolnictví, v době, kdy jsme na statek přišli my, tam zrovna pracovala Shannon z Austrálie. Požadavek na dobrovolníka je odvést 24 hodin práce týdně, ona sama to má rozvrženo tak, že čtyři dny v týdnu pracuje šest hodin. Gilad a Roger jí na oplátku nabízí ubytování a jídlo, postup známý z woofingu.

Bylo inspirativní vidět, jak něco podobného může fungovat v rozsáhlejším měřítku v kontextu velkého města. Navíc zrovna v den naší návštěvy přišli i lidé – konzumenti, odběratelé, bylo jich tak kolem sedmdesáti, připravovalo se jídlo, povídalo, bylo společně. Konvivialita v praxi, Ivan Illich by byl jistě potěšen.

Autorka: Anna Plošková

Zpět

© 2012 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode