Zpráva z 2. setkání KPZek - Zemědělec neprodukuje, ale zprostředkovává vztah se zemí

21.04.2016 09:29

Začátkem března se konalo druhé velké setkání členů a zástupců KPZ v České republice. Proběhlo na Svobodném statku na soutoku, který je známý svým důrazem na znovuobnovení vztahu k půdě v dnešní společnosti. Ukázalo se, že pro stále se rozrůstající základnu členů komunitou podporovaného zemědělství je výzvou propojení se s místem, kde jejich potraviny rostou.

Tématem se jednoznačně stal osobní vztah/setkávání se, které má mnoho rozměrů a přínosů. Člen KPZ ví o původu svých potravin, o producentech, jejich potřebách, negativech běžného procesu produkce i spotřeby více, než návštěvník supermarketu - reklamy jsou matoucí, stejně jako složení výrobků, a jeden jednoduše nikdy neví na čem je. Záměrem výrobců ani není odkrývat pravdu. Osobní kontakt se členy a zemědělcem umožňuje pěstování vzájemné důvěry a dohody.

S tím souvisí například zcela praktická otázka spravedlivé ceny za práci sedláka. Ukazuje se, že se drobní zemědělci “sebevykořisťují” ze strachu, že přijdou o své odběratele. Do ceny proto nezahrnují skryté náklady. Určí-li si sedlák spravedlivě náklady hospodaření, částka se většinou zvedne. To však ale, jak se ukazuje na mnoha modelech v zahraničí i v první družstevní KPZce v ČR - KomPotu, nemusí být problém. Řešením je solidární model plateb - částka se mezi spotřebitele se rozdělí tak, že každý za zeleninu zaplatí podle svých možností. Návrhy jsou anonymní, nedorovná-li se částka hned, cena se v dalších kolech doladí. V diskuzi zaznělo, že spravedlnost ceny vlastně znamená pro každého něco jiného - co je kdo schopný a ochotný v dané chvíli dát, jsou-li jasně odkryty všechny náklady sedláka.

Důležitým rozměrem vztahu je, když někoho dobře známe. Vzájemně známe svou situaci, své potřeby. V případě KPZ členové vnímají jako hodnotu vědět, s čím se jejich zemědělec potýká, čemu čelí, co se mu daří, co potřebuje, jak pracuje. Díky tomu se i můžou svobodně rozhodnout ho podporovat. U běžných potravin jsou tyto faktory skryté. Sice platíme nízkou cenu, ale o svých potravinách téměř nic nevíme, skryté náklady někdo stejně odnáší - pracovníci, naše krajina a půda.

Prostřednictvím kontaktu se zemědělcem především zůstáváme ve spojení s konkrétní půdou a víme, že je o ní pečováno.
Závěrem setkání vyplynulo, že opravdu není samozřejmostí, že rostliny pro naši obživu každý rok vyrostou, obzvlášť, když lidé zemi/půdu stále více vyčerpávají. Je to zázrak, že stále plodí. Měli bychom si to nejen připomínat, ale být i vděční. A alespoň jednou za rok si stoupnout na pole a říct: Děkuji!
Končilo se vesele, plánováním více společných slavností pěstování, půdy, Země. Protože je třeba obnovit tyto radosti a oslavovat úrodu!
Více fotek na: https://photos.google.com/share/AF1QipPiexpm4zvV4dewehamNeHVNrwI-aecs09bnH3d4Tas2smKpQAQt9UuqzXG1RtCZw?key=S2kxa2xCbUxMbW5oZk5XelNlNmFsQ2RaRm1qUkRR

Zpět

© 2012 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode